Rozhovor s paní Hanou Vydrovou, majitelkou značky Covert Underwear, lektorkou etikety.
Jak „společenská etiketa“ přinesla na trh neviditelné podvlékací tričko?
Příběh vzniku našeho trička pod košile je sledem neuvěřitelných náhod. Má ambice nebyla nikdy stát se výrobcem jakéhokoliv oblečení. Ale jsem lektorka etikety a na kurzech se mě muži ptali, co mají nosit pod košile. Řekla jsem jim, že tílko, ale oponovali, že tílko nezabrání vzniku mokrých koláčů v podpaží. Tak jsem jim poradila tričko. A jeden pán se zvedl, sundal sako a řekl, že tričko má, ale ať se podívám, jak nehezky to vypadá – bílé tričko bylo pod košilí příliš výrazné. Zase jsem měla ihned odpověď, a to, aby si koupili prádlo v tělové barvě, bílé vždycky prosvítá. Pánové na mě koukali, jako když jsem spadla z nebe a řekli mi, že se nikde nesežene. Nechtěla jsem tomu věřit a tak jsem začala taková trička na trhu hledat po celém světě. Když jsem je nenašla, začal příběh číslo dvě, jak taková trička uvést na trh. Nechala jsem si nápad ochránit jako užitný vzor a chtěla ho někomu prodat. Moje představa byla, že budu sedět hezky v teple a pobírat pěkné peníze za někým vyrobená a prodaná trička. Jenže tak to samozřejmě nefunguje. Nikdo to totiž nechtěl, všichni mě odrazovali, že takové ošklivé triko si žádný muž nekoupí. Tak mi nezbylo nic jiného, než si najít výrobce (i ten byl hodně skeptický) a trička si nechat vyrobit sama.
V čem spočívá jeho jedinečnost?
Prvním krokem k jedinečnosti byl výběr materiálu. Vybrala jsem si velmi jemný úplet ze stoprocentní bavlny, který se do té doby používal jen na dámské prádlo. Je velice hustě tkaný a přitom tenký. To jsem chtěla proto, aby se trička dala nosit i v parném létě. A zároveň je materiál velmi pružný, takže má nositel pocit, že na sobě nic nemá. Úplet se vyrábí na kruhových strojích, takže těla triček jsou bezešvá. A okraje nejsou šité, jsou jen uříznuté teplem. Tedy nejsou přehnuté a sešité, jak je to běžné. Z tohoto důvodu se pod oblečením nerýsují. Dalším efektem, se kterým jsem původně nepočítala, je to, že bavlna, stejně jako například vlna, nemá tendenci zapáchat. Často se zákazníci ptají, co do toho dáváme, že trička nejsou cítit potem. Nedáváme do toho nic, je to kouzlo kvalitní bavlny. Kromě toho jsem si nechala trička udělat o deset cm delší, než bylo běžné, protože jsem od mužů slyšela nářky, že jsou jim normální trička krátká. A poslední “vychytávkou“ byl výstřih ve tvaru V, aby průkrčník nebyl vidět, když si muž rozepne knoflíček u krku.
Byl tento produkt historicky již na českém trhu?
Nebyl ani na českém, ani nikde jinde na světě. Právní kancelář dělá před podáním návrhu na ochranu výrobku Úřadu průmyslového vlastnictví rešerši a ani ona taková trička na trhu neobjevila. Je to k nevíře, ale naše trička byla první na světě.
Jak dlouho trvala cesta od nápadu k realizaci?
Od prvního podnětu ke chvíli, kdy jsem měla doma první krabice s vyrobenými tričky to trvalo asi tři roky. A pak následovala další trnitá cesta, jak vysvětlit mužům, že tento výrobek potřebují. Zkuste prodávat něco, co nemá být vidět. Tak se naším heslem stalo „Vidíte, že nic nevidíte“.
Mohou některé materiály nabídnout stejnou kvalitu? Objevily se na trhu plagiáty?
Náš materiál je skutečně unikátní. Na jeho výrobu se musí nakoupit ta nejkvalitnější dlouhovlákná bavlna a tento úplet jsou schopni uplést jen v Pleasu v Havlíčkově Brodu, kde naše trička vyrábíme. Vím to proto, že když jsme zvýšili objednávky, snažili se tamní pracovníci najít výrobního partnera, který by jim pomohl pokrýt naši potřebu, ale ani oni (ani my – také jsem se o to snažili) žádného jiného výrobce nenašli. Jen pro zajímavost: stejný úplet (ale pouze pro dámské prádlo) si zde nechává vyrobit i světoznámá firma Schiesser, a tyto výrobky prodává jako svoji nejluxusnější řadu pod názvem Luxury.
Plagiátoři se už objevili a to jak u nás, tak i ve světě. Opsali téměř všechno – délku, barvu, V výstřih – ale náš unikátní materiál nemají a ani mít nemohou. Většinou používají modal a snaží se o našich tričkách psát jako o těch z „obyčejné bavlny“. Na rozdíl od našich triček je tento materiál silnější, trička jsou sešitá po straně, okraje jsou zahnuté a šité, tedy silnější atd. A o tom, že je modal (byť z bambusu) přírodní vlákno se dá s úspěchem pochybovat.
Víte, jaký je mezi modalem a bavlnou rozdíl? Bavlna vyroste na poli, má vytvořená vlákénka od přírody, ta se zpracují spředením a vlákno pro úplet je hotové. Chemicky je bavlna celulóza, tedy polysacharid složený z glukózových jednotek. Modal je mechanicky opracovaná viskóza. A viskóza se vyrábí z celulózy. Celulóza se nejen pro výrobu viskózy, ale i např. papíru, získává také z rostlin, hlavně ze dřeva různých stromů. Potud tedy shoda. JENŽE: pak se celulóza chemicky ztekutí a přetvoří se do vláken vstřikováním tryskami do prostředí, které jí dá zase pevný tvar. Je diskutabilní, zda se toto vlákno dá ještě nazývat jako přírodní. V literatuře jsem se setkala jak s označením přírodní, tak polysyntetické i syntetické. Pak si má člověk vybrat. Ano, surovina pro výrobu je přírodní, ale to je ropa také. A ten další postup už zavání chemickou výrobou více než je zdrávo.
Mám takovou paralelu s čokoládou: já jsem původně vystudovala potravinářskou technologii na VŠCHT a jedna moje spolužačka pracuje ve výzkumu cukrovinek. Jednou se na srazu zmínila, že stále vyvíjejí náhrady náhrad kakaového másla. Kakaové máslo je tuk z kakaových bobů a má jednu unikátní vlastnost – při zahřívání stále drží pevnou strukturu a pak se při dosažní určitého stupně naráz rozpustí. To je ten úžasný pocit v ústech, kdy se Vám opravdu kvalitní čokoláda na jazyku rozplyne. A protože toto kakaové máslo je drahé, stále se výzkumníci snaží nalézt něco, co bude levnější, a zároveň stejně dobré. To jsou ty náhrady. Spolužačka to trochu nadsadila těmi náhradami náhrad, ale je to to samé, jako v textilním průmyslu. Také se stále hledají nová vlákna, ale vždycky se najde nějaký problém, takže se pak přidává něco proti vzniku zápachu, pro lepší prodyšnost a já nevím co ještě. Nakonec se ale vždycky lidstvo přesvědčí, že na přírodu je stále krátké, viz návrat k vlně (prádlo z merina je nyní velice populární).
V loňském roce jste nabídku rozšířili o dámské kalhotky a pánské boxerky. Jaké jsou jejich přednosti?
Kromě neviditelnosti je to opět velice kvalitní bavlna. Pro muže máme střih, který nám Pleas doporučil jako u mužů nejoblíbenější. Kalhotky jsme navrhovali sami podle toho, co od nich může žena očekávat – jsou vysoké do pasu (aby se nedělaly na bocích „faldy“ a kryjí celé hýždě, aby se nezařezávaly). Jak boxerky, tak kalhotky mají gumy v tunýlku, což sice není nijak atraktivní, ale poskytuje to, zejména v horku, maximální komfort. A o atraktivitu se ani nesnažíme, naše prádlo je určené těm, kteří chtějí vypadat hezky oblečení, nikoliv svlečení.
Kde se toto prádlo vyrábí?
Jak už bylo zmíněno, vyrábíme v Havlíčkově Brodu, tedy v ČR, na což jsme patřičně hrdé.
A teď několik otázek k Vaší další profesi lektorky etikety a majitelky vzdělávací agentury. Jaká nejčastější témata zajímají Vaše klienty? Jaký je vývojový posun v tématech?
Učím etiketu pro velmi rozdílné skupiny posluchačů, takže od té základní běžné pro každodenní život, přes business etiketu až po etiketu ve společnosti. Pravidla se mění jen pozvolna, tak jak se mění i společnost. Změny se dají přirovnat ke změnám v jazyku – také je to živý organismus, který se neustále vyvíjí v závislosti na tom, jak jej společnost užívá. Ale ta základní pravidla jsou stále stejná. Hodně si nyní zákazníci objednávají kurz s názvem Networking a small talk. To je hit poslední doby.
Jak velké vidíte změny v podnikové etiketě za posledních 20 let? Co se změnilo pozitivního a jaká témata ještě „odolávají“?
Pozitivní je, že lidé začali brát etiketu vážně, určitě i díky propagaci pana Špačka. Já ji sice učím mnohem déle, ale jeho popularita a možnost ji prezentovat v televizi jejímu přijetí společností velmi pomohla. Na druhé straně mám pocit, že se vytrácí taková ta obyčejná lidská slušnost, jako je pozdrav, umění se omluvit nebo omluvu přijmout. Ale to nikoho nenaučí žádný lektor, to se musí děti naučit již v nejútlejším věku. A tady bude stále hrát nejdůležitější roli rodina a vlastní příklad rodičů. Celkově si ale myslím, že se naše společnost stává kulturnější. Jsem za to moc ráda.
Nějaký humorný příběh na závěr?
Napadá mě jeden pán, který na začátku kurzu řekl, že to považuje za ztrátu času, že má spoustu důležité práce a myslí si, že firma vyhazuje peníze za hlouposti. Já se totiž vždycky ptám, s jakou motivací na kurz dorazili, a podobným účastníkům říkám vězni. První hodinu seděl se zkříženýma rukama a zapškle mě pozoroval. Pak najednou začal roztávat a na konci druhé hodiny mi přišel říct, že už není vězeň, že pochopil, jak je to zajímavé a důležité. Asi to není úplně typická veselá historka, ale pro mě je to vždycky největší radost, když se mi podaří někoho pro etiketu nadchnout.